S dítětem do divadla - proč ne?

Ještě jako těhotná jsem odkývala koupi lístků na nový muzikál Mýdlový princ. Jasně, jsem pro každou špatnost a dámskou jízdu v tak skvělém složení si nenechám ujít. Ono se v těhotenství vůbec dobře plánuje a člověk si nějak hned neuvědomí, že to nakonec s tím miminkem není tak úplně jednoduché. Miminku už budou tři měsíce, to nějak dopadne, někdo pohlídá...

Jenže to jsem ještě netušila, že budu nakonec takový kojící nadšenec. Dokrm z lahve nepřipadá v úvahu! A vůbec, na takhle dlouhou dobu se od něj nemůžu odloučit. Chvíli jsem si dokonce myslela, že se kulturního zážitku raději vzdám. Ale pak jsem si přečetla příběh jedné kojící maminky, která šla do divadla s miminkem v šátku. To mě povzbudilo a řekla jsem si, že to risknu. Aspoň mě potěšilo, že nejsem jediný blázen, kterého něco takového napadlo. Vzala jsem si tedy Tomáška do nosítka a vyrazila do Prahy za kulturou. Uklidňovala jsem se tím, že Tomášek je hodné miminko, ještě poměrně dost spavé a že snad bude stačit nabídnout prs. Při nejhorším odejdu a počkám někde v cukrárně. Když už neuvidím muzikál, aspoň si užiji společnou cestu vlakem a podrbu zase po dlouhé době v ženském kolektivu. Pro jistotu jsem si i připravila argumenty o netoleranci a diskriminaci, kdyby snad zaměstnanci divadla něco namítali. Ale křivdila jsem jim. Hned u vchodu se naopak všichni zaměstnanci divadla mile usmívali na mé nosítko a vykukující hlavičku zvědavého Tomáška. Nevypadali ani rozhořčeně a dokonce ani překvapeně. Nejspíš opravdu nejsem jediný blázen, který chodí do divadla s dítětem pod bundou. 

Bylo nás hodně a já spoléhala na to, že budeme mít pro sebe celou řadu. Místo na kraji a nejlépe hned u dveří se zdálo v tomto případě ideální. Ale nebylo tomu tak. A tak jsme si s Tomáškem sedli pěkně uprostřed. Pár lidí se zvědavě otočilo a s úsměvem si ukazovali, že je s nimi v divadle i takový mimísek. Přiznám se, že v prvních deseti minutách představení jsem nervozitou ani nedýchala...Tomášek byl vzhůru, bylo tam šílené teplo...co když začne plakat? Ale Tomášek nezklamal a jako správný divadelní nadšenec v tichosti sledoval celou první půli. A tak jsem se postupně uvolnila a chvílemi i dočista zapomněla, že ho mám na klíně.O přestávce jsem si ho opět navázala do nosítka, prošla se s ním po klimatizované chodbě a druhou půli jsem pro jeho lepší pohodlí stála na kraji balkonu. Hlučná hudba ho nerušila, jen pravidelný potlesk a tak jsem mu přikryla uši rukou, aby mohl v klidu spinkat. Měla jsme s sebou pro jistotu i vatu do uší, ale nakonec nebyla třeba.

Muzikál byl naprosto skvělý! Bavila jsem se od začátku do konce a ani mi nevadilo, že druhou půli stojím. Naopak, mohla jsem se aspoň do rytmu tanečních melodii pěkně pohupovat a vše jsem mohla svést na nosítko. Při pohledu do hlediště bylo zřejmé, že nejsem jediná, kdo by nejraději zapomněl na konvence a pořádně si zapařil. Celý děj a atmosféra představení totiž k tomu přímo vybízí. Byl to skvělý mejdan a užila jsem si to i s dítětem pod bundou:-).