Pobyt venku nic nenahradí

Žijeme na vesnici a já si to nemůžu vynachválit. Obzvlášť naší velkou zahradu, kde si může od rána Emi hrát na čerstvém vzduchu a já přitom pěkně v klidu doma udělat vše potřebné. S příchodem jara jsme opět začaly trávit všechen čas venku, hezky na sluníčku. A já opět rezignuji na úklid, protože s otevřenými dveřmi a neustálým chozením sem a tam se prostě sterilní čistota udržet nedá. Nám to ale nevadí. Nezouváme se a užíváme si pobyt na čerstvém vzduchu. I Tomáškovi se začalo líbit v kočárku a kojení na sluníčku mu nikterak nevadí. Cítím, že už mám pěkně opálený obličej a po celém dni uléhám do postele totálně vyčerpaná. Děti, také jak se patří "vyluftovaní", spí jako dudci okamžitě po ulehnutí do postele. Sama tomu nemohu uvěřit, že uspávání Emi může být najednou tak jednoduché. Stačí ji prostě přes den pořádně umordovat a ona pak dobrovolně uléhá hezky v osm večer a to dokonce bez odmlouvání! 

Ráno, kolem deváté vyráží Emi na zahradu, vybavená ještě nepromokavým oblečením. S dopoledním oteplováním svlékáme přebytečné vrstvy a vyrážíme na kole nakrmit kačeny, na hřiště, nebo do krámu. Emi se na svém odstrkovacím kole natolik zlepšila, že krásně udržuje tempo svižné chůze a tak většinou stíháme obejít vše. A i já si přijdu na své, že se nemusím pořád jen plahočit kolem baráku, ale můžu s klidem vyrazit i na delší pochůzky a hezky ve svižném tempu. Po obědě, který už na nás čeká za oknem (donášku obědu do domu si zvláště v takhle hezkém počasí nemůžu vynachválit), jí se venku a pak hezky všichni do kočárku. Jindy problémová Emička (co se týče usínání) chodí do kočárku ráda a okamžitě tam usíná. Tomášek hezky v druhém, ještě maminka by také potřebovala nějaký ten kočárek na odpolední siestu. Odpoledne probíhá v podobném duchu. Kolem šesté se vracíme domů, Emi sní s chutí celou večeři, v půl sedmé koupání (koupe se v Tomáškově vaničce položené ve sprchovém koutě), pak ještě chvíli nějaká pohádka a hurá spát. A já mám konečně trochu klidu. A ptáte se co Tomášek? Tak o tom vlastně ani nevíme. Ten se jen každé dvě až tři hodiny přihlásí o mlíčko a jinak spící, či bdící absolvuje vše s námi a bez odmlouvání. A já kojím všude, kde se dá, když si zrovna řekne. Je to náš šikula, nají se za pár minutek a tak si kolikrát Emi ani nevšimne, že bylo nějaké zdržení. 

 Musím říct, že bych náš malý baráček s velkou zahradou nevyměnila ani za nic. Sice kolem Vánoc, v období, kdy je člověk víc doma, mívám lehké krize, že je to tady malé a že neustále o něco, či někoho zakopávám, ale s příchodem jara se nespokojenost rozplyne...náš dům, náš domov je přesně tak akorát. Akorát na to, abychom se sem všichni vešli a neměli pocit, že žijeme jen vedle sebe. Žijeme zde spolu a pěkně pohromadě a tak to má být. A i ty mravenci ve šťávě nebo v cukru mi vlastně tolik nevadí:-).