Nakupování výbavičky pro miminko

Když jsem čekala Emi, řešila jsem v podstatě celé těhotenství jen nakupování výbavičky. Neměla jsem nic a bylo tedy nutné pořídit v podstatě vše. A protože jsem neměla příliš mnoho zkušeností a ve svém okolí žádnou čerstvou maminku, která by mi byla nápomocná radami, nakupovala jsem a nakupovala a vše nejlépe nové a v nejlepší kvalitě. Dnes, s odstupem času můžu říct, že většina těch věcí byla tak trochu zbytečná, možná i ukvapená a kdybych se řídila heslem, méně je někdy více, nejspíš bych neprohloupila. Tak se mi doma sešlo mnoho překrásných růžových oblečků velikosti 52, ze kterých Emi vyrostla přesně za tři týdny. Kvalitu firmy Next již můžou ocenit leda panenky, které s Emi do jejích původních dupaček oblékáme. Šuplík na bavlněné pleny je naplněný po okraj a přitom půlka těch plen je ještě v původním obalu, tři krajkové zavinovačky, samozřejmě růžové, poputují téměř netknuté do světa a zůstane jediná, používaná zelená rychlozavinovačka. Sice bez kanýrku, ale krásně měkoučká a velmi praktická. A tak je to v podstatě se vším. Člověk podléhá iluzi, že nejdůležitější jsou první tři měsíce života miminka a na další období se odmítá zaměřit. Evidentně o této "těhotenské deformaci" vědí i zkušení prodejci a tak, nás těhotné, masírují svými marketingovými kampaněmi, které cíleně zaměřují jen a pouze na první týdny po porodu. Například přebalovací pult. Je to dobrý pomocník a já sama jsem za něj v prvních týdnech byla velmi ráda. Zvláště u prvorodičky je velmi praktické, že má miminko v dobré výšce a při ruce pěkně vše potřebné k přebalování. Vše mělo své místo, z počátku jsem si pečlivě vyskládávala pleny pěkně do prvního šuplíku, k tomu Bepanthen Care mast, vlhčené ubrousky a jiné nezbytnosti k pravidelnému přebalení. Za pár týdnů jsem lovila pleny rovnou z balíku zastrčeným pod přebalovákem, vlhčené ubrousky jsem rozmístila strategicky všude po bytě a bepanthen byl mimo jiné nejlepší hračkou pro zabavení při přebalování již mrskajícího a vztekajícího se nemluvněte. No a po čtyřech měsících jsem stěhovala celý přebalovací ancábl na gauč či na zem a přebalovala v podstatě za pochodu. Takže kvůli čtyřem měsícům pravidelného používání jsem kompletně přestěhovala celou ložnici a zrušila dvě skříňky s mým prádlem? 
Nyní jsem zkušenější a snažím se nepodléhat tlaku. Výbavičku pro první měsíce jsem se rozhodla koupit z druhé ruky. Naštěstí je nás takových víc a tak nebyl problém najít maminku disponující kompletní, velmi zachovalou výbavičkou pro chlapečka, toužící se jí zbavit tak říkajíc stůj, co stůj.
Oblečení mám tedy vyřešené. Nyní bojuji s dalším tlakem a tou je opět kompletní přeorganizování ložnice. Tentokrát kvůli další dětské postýlce. Problém je totiž v tom, že jednu postýlku v ložnici máme, ale nikdo v ní nespí. Emi zásadně okupuje naši velkou, manželskou postel. A já si říkám, zda je nutné, abych pořizovala  další postýlku, když ta jedna, celkem ještě uspokojivě uspořádána v naší malé ložnici, je nevyužitá. Musela bych zrušit přebalovací pult, vše kompletně přesunout a vytvořit místo pro další postýlku. Jen proto, abych dostála tvrzení, že každé dítě by mělo mít svou postel. Je opravdu problém, že by si tu postýlku Emi s malým bráškou půjčovali? Že by v ní spalo jedno dítě a to druhé s námi v posteli? Například Emi usne, já ji přesunu do postýlky a miminko si dám k sobě, abych k němu nemusela vstávat na noční kojení (stejně, jako jsem měla v posteli Emi, když byla takhle malé miminko) a nebo naopak, když Emi bude s námi v posteli, tak do postýlky dám miminko, abych nemusela mít strach, že mu Emi při spánku nevědomky ublíží. A když zjistím, že to takhle dál nejde? Není v dnešní době nic jednoduššího, než sednout k internetu a objednat z celé řady typů a druhů dětských postýlek jedním kliknutím. A tak lze uvažovat v podstatě o čemkoli. Malé miminko po příchodu domů potřebuje jen teplou náruč, pravidelné jídlo a spánek. Je mu jedno v čem je oblečené, kde je uložené a kde ho přebaluji. Většinou vše, co pořizujeme dopředu s očekáváním miminka na svět, není kvůli němu ale spíš kvůli nám samotným. Chceme mít pocit, že pro něj uděláme maximum. Ale je opravdu miminko šťastné a spokojené ve své super vyzdobené postýlce? Má tam kolotoč, plyšáčka, barevný mantinel, ale je mu tam zima, smutno, neslyší tam tlukot maminčina srdce a necítí její vůni. Je tam samo a to je smutné. 

Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

Neštovice a mazání - co zaručeně funguje?

In line brusle s kočárkem - jde to, jen zbytečně neriskujte

Indiánská metoda v praxi