Inspirace Montessori doma II. - navlékání

Život je hra, hra je příprava na život a vše, co se v mládí naučíš, v dospělosti jako když najdeš. O tom je Montessori doma, o zkoušení si nanečisto různé praktické dovednosti. A to vše v období, kdy neexistují ještě žádné povinnosti a vše je zábava. Dítě ve věku mé Emičky (14 měsíců) nevydrží u žádné činnosti příliš dlouho, nedá se s ní ještě smlouvat a tím ji udržet v pozornosti i trochu déle, než by jí třeba bylo příjemné. A tak mi nezbývá, než se jí maximálně přizpůsobit, zkusit nabídnou nějakou zajímavou hru a sledovat těch pár drahocenných minut, jak si poradí. A musím říct, že pokaždé jsem na ni neskutečně pyšná, protože mě nepřestává překvapovat svou šikovností a vynalézavostí. 

Kromě "přesýpání" ořechů, o kterých jsem psala zde, jsme s Emi vyzkoušely navlékání. Je to jednoduché - prostě něco (nejlépe nějaký kruh - my použily babičiny náramky a potom barevné gumičky) navlékat na předmět, v našem případě váleček na těsto a později vařečku. Jednoduché a velmi praktické. 

Opět jsme dodržely pravidlo - od jednoduššího k těžšímu. Navlékání náramků na váleček byla hračka. Navlékaly jsme si pak náramky vzájemně na ruce, také babička, děda a dokonce i pejsek Arnie dostali veselé barevné náramky. Ještě, že naše babi má takovou chvályhodnou sbírku. 

Další "level" bylo navlékání barevných gumiček. K navléknutí gumičky na úzký váleček bylo nutné, aby Emi uchopila gumičku do obou rukou a roztáhla ji. Bylo to na ní zatím docela těžké, ale myslím, že trochu starší děti by to mohlo bavit. Ještě těžší variantou by pak bylo navlékání gumiček na silný váleček, kde by bylo nutné gumičku ještě více roztáhnout. 

Těžší variantou pak bylo navlékání gumiček na úzkou vařečku. To Emi zvládla dobře, vařečku držela v jedné ruce a gumičku v druhé. Při navlékání tvořila pohyb, jako když se navléká nit do jehly. Pracovala tak oběma rukama současně. 

K navlékání by se ještě dalo použít něco samostatně stojícího - napadlo mě třeba držák na papírové kuchyňské utěrky. Ten bohužel v domácnosti zatím nemáme a tak jsem musela váleček Emičce držet sama. 

Pokud si i vy hrajete doma se svými dětmi podobným "do života praktickým" způsobem, tak budu ráda, když mi napíšete své zajímavé nápady a zkušenosti:-).