Dovolená bez dítěte - zvládneme to?

Ačkoli venku počasí navodilo příjemnou jarní atmosféru, tak mě posledních pár dní moc do zpěvu není. V duchu škrtám dny v pomyslném kalendáři a čím více se blíží den D., tím více je mi smutno. Ano, blíží se naše lyžařská dovolená, kterou jsem velmi rozverně vybrala a s nadšením zaplatila někdy na podzim. Tehdy jsem nějak nepřemýšlela, že by odloučení od Emi měl být problém, naopak jsem se těšila, jak si to pěkně užiji. Nejspíš to bylo přesně v té době, kdy se dny začaly krátit, venku bylo sychravo, pošmourno a Emi bez možnosti vybití na čerstvém vzduchu prudila a kňourala a já se již nemohla dočkat té super alpské lyžovačky, bombardina, krásného slunečného počasí a hlavně klidu a ticha. A vůbec, v tu dobu už bude Emi zase o pár měsíců starší a bude to naprostá pohoda. No a je to tady. Emi je sice o pár centimetrů vyšší, ale pořád je to mrňousek tak akorát do náruče a já jsem najednou úplně zničená z představy, že jí pět dní neuvidím. Bude se jí stýskat? Nezpůsobím ji nějaké trauma do budoucna? Užiji si vůbec dovolenou, kde se budu starat jen sama o sebe? Řekla bych, že se to k blížícímu odjezdu stupňuje a mé sebemrskačské sklony gradují. Představím si, jak chodí po zahradě a řekne svým sladkým hláskem - máma? Bude mě hledat, budu jí chybět. Brečím jako želva do polštáře, vyndám ji z postýlky a celou noc ji tisknu k sobě. Jsem prostě blázen. 

A tak se každý den přesvědčuji o tom, že jsou to jen tři dny, které mě neuvidí. Bude v nejlepších rukách mých rodičů, které vidí každý den, bydlí s nimi v těsném sousedství, miluje je a co je nejdůležitější - oni nade vše milují ji. Nikdy by nedopustili, aby Emi byla smutná, strádala. Jsou to moji rodiče, kteří mě s láskou vychovali a když zvládli uhlídat mě po celé moje dětství, jistě zvládnou pohlídat Emi na tři noci. Ema je zvyklá u nich přespávat (u obou babiček spí v pohodě a bez slziček). Zvládla být beze mě dva dny a toto je jen o den a dvě noci delší. Malé dítě nevnímá čas jako my, pokud se cítí v bezpečí a v pohodě, neřeší, zda je den pryč, zda je ráno, nebo jen spala po obědě. A je zvyklá u mých rodičů zůstávat a vždy se maminka vrátila, vrátí se i tentokrát. A není přehnaný mamánek, ani cíťa. 

Tím cíťou jsem totiž evidentně já sama. Jedu na vysněnou dovolenou, poprvé sama se svým manželem a kazím si těšení tím, že řeším co kdyby...