Rozmarná zima

Letošní zima si dávala poněkud načas a přesto, že na sjezdovkách pomalu kvetly pampelišky, vyrazili jsme s nadšením na zimní dovolenou. Jen se zdálo, že ty lyže a sáňky poněkud zbytečně zabírají místo v našich, již tak dost přeplněných, vozidlech. Vyrazila jsem se samými nadšenými sportovci - atlety a tak jsem se držela manuálu a zabalila si i běžecké boty. Že prý místo lyžování a sáňkování budeme běhat. Přiznávám se, že jsem trnula hrůzou, protože běh je pro mě sportovním peklem. Lapu po dechu po pár minutách, píchá mě v boku, bolí mě nohy...no prostě klasický běžecký lůzr. První den pršelo a tak se vydali běhat jen ti nejotrlejší. Já se raději uklidila v kuchyni a blýskla se svou specialitou - boloňskými špagetami. Po vyprázdněných talířích jsem si připsala bod k dobru. Sice doběhnu poslední do cíle, ale aspoň umím dobře vařit. Mimochodem je to i vidět na mé figuře...dobrou kuchařku a ještě lepšího jedlíka v sobě zkrátka nezapřu. Další bod jsem si vysloužila lekcí dětského aerobiku, kterou jsem zkušeně vedla následující deštivé odpoledne a k mému překvapení se přidali ne jen děti, ale i všichni dospělí. Jak jsem psala - nadšení sportovci. Ale dlouho jsem si předcvičování takhle neužila, atmosféra celého cvičení byla úžasná. No a třetí den mě příroda opět zachránila. Nasněžilo a tak se šlo sáňkovat. Emi viděla poprvé sníh a já jsem ji nadšeně tahala na našich nových, od Ježíška pořízených, sáňkách. Čerstvý vzduch ji natolik zmohl, že po deseti minutách sáňkování zavřela oči a usnula jako špalek. Odpoledne jsem se vydala na kopec za chalupu vyzkoušet lyžovačku. Dva roky jsem nelyžovala a tak jsem si říkala, že se raději rozjezdím na malém kopci. Ale co vám budu povídat. Sněhu málo, občas vykukovala tráva a já měla pocit, že na lyžích stojím poprvé v životě. Zapotila jsem se už při najíždění do turniketu, do kterého jsem se málem netrefila, cestou na horu jsem ztratila hůlku (jako totální amatér) a při sestupování z vleku jsem škobrtla a málem se vyválela. Zachránil mě manžel, který přišel s Emi za námi - neoblékl ji pod kombinézu mikinu a tak jsem využila situace a nenápadně zahájila ústup s výmluvou, že je Emi málo oblečená a že půjdeme raději do pivovaru na ochutnávku třešňového piva. Uf, není to vážně legrace jezdit na dovolenou s nadšenými sportovci. A tak mi nezbývá než čekat na večer, kdy se usedne ke sklence něčeho ostřejšího a kde mohu vyrovnat síly svým ostrovtipem:-).