Náš první pád

Není to tak dlouho, kdy jsem se těšila, až Emi konečně nebude jen to ležící miminko a začne se otáčet na bok, pak na bříško a později i lézt. Nadšeně jsem ji povzbuzovala v každém dalším pokroku a nenapadlo mě, že si budu co nevidět přát, aby ještě chvíli zůstala tím nehybným uzlíčkem a já nemusela mít oči neustále na stopkách a nervózně se ohlížet, zda zůstala tam, kam jsem ji položila. Poslední týden se v pohybových dovednostech zlepšovala doslova minutu po minutě. A já si říkala, že to je jen otázka času, kdy se stane nějaký úraz. Hlídala jsem ji opravdu pečlivě, ale neuhlídala. Takže i naše Emi si vybrala svůj první pád a bouli na hlavičce. 


Uložila jsem ji k odpolednímu spánku jako obvykle do její postýlky. Během dvou minut se nějakým zázrakem zvládla překulit na naši manželskou postel a z té poté na dlažbu pod ní. Krve by se ve mně nedořezalo, když jsem ji našla na bříšku na zemi, samozřejmě plačící. Opět jsem, jako několikrát předtím, v duchu poděkovala naší skvělé doktorce, jejíž číslo jsem v mžiku vytáčela. Až při telefonátu jsem si všimla ještě krvácejícího palečku na nožičce. Opatrně jsem jí ohmatávala končetiny a sledovala další zranění. Na čele se jí začala rýsovat fialová boule. Měla jsem jí ošetřit krvácející paleček desinfekcí a uložit jako obvykle spinkat. Za hodinu (ne později) jsem se měla hlásit na kontrolu u paní doktorky. K ošetření palečku jsem použila Bepanthen plus, který opravdu nepálí (vyzkoušela jsem ho již na sobě minulý týden při říznutí) a tak jsem byla ráda, že nemusím použít klasickou pálivou desinfekci a přidávat další slzy. Kontrola proběhla dobře, zdálo se, že se kromě boule nic vážného nestalo. Měla jsem jí preventivně každé dvě hodiny budit celou noc a druhý den častěji kontrolovat. Žádné příznaky se neobjevily a tak jsme si mohli všichni konečně oddechnout. 


Přesto tato zkušenost zamávala naší domácností. Ještě totéž odpoledne se namontovala boční zábrana, Emi necháváme samotnou výhradně na zemi nebo v postýlce. Začínám vážně uvažovat o sportovní korbičce, protože je jen otázka času než se dokáže sama posadit, popř. přehoupnout přes korbu. 

Komentáře

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

Neštovice a mazání - co zaručeně funguje?

Obrázek
Celý minulý týden jsem se zaměřila na hledání nejúčinnějších mastí, gelů, pudrů a jiných přípravků na naše neštovice. Hledala jsem na mamawebech a poctivě pročítala všechny diskuse na dané téma. Neštovice se mají mazat, za nás to bylo většinou tekutým pudrem, ale dnes existuje celá řada dalších přípravků a matky i odborníci se často v názorech na ten nejlepší liší. A tak se moje malá Emi stala pokusným králíkem. Pokyny od paní doktorky byly jednoduché - natírejte buď genciánkou, nebo tekutým pudrem. Po tekutém pudru jsou větší stroupky. A tak jsem z počátku zvolila genciánku. Měli jsme doma vše modré, Emi má nový stříbřitý přeliv alá důchodkyně a pupínky vypadaly dobře. Mohly dýchat a svědění první dva dny nás netrápilo. Pro jistotu jsem podávala preventivně fenistilové kapičky. Třetí den se výsev pupínků zastavil a začaly se na prvních neštovicích tvořit stroupky. A přišlo také svědění - zvláště v noci. Na internetu jsem se v jedné diskusi dozvěděla o gelu na neštovice - Vira sooth
Další informace

In line brusle s kočárkem - jde to, jen zbytečně neriskujte

Obrázek
Najít sport, při kterém se účinně hubne, bude vás to bavit a ještě jej můžete provozovat se svým dítětem není jednoduché. Nekonečné procházky parkem mě záhy omrzely a hlavně jsem měla pocit, že to příliš nefunguje. Chtělo to něco víc energeticky náročného, zábavnějšího a hlavně něco, při čem opravdu budu hubnout! Chvíli jsem zkoušela cvičení podle internetu. Taková Jillien Michaels se zdála jako ideální - zvláště její třiceti denní program. Když jsem překonala všechny osobní překážky, jako je lenost, připojení k internetu, podložka a malé jednoruční činky a vrhla jsem se v aerobním dresu na svou každodenní lekci (říkala jsem si, že když se obléknu, bude mě to třeba i více bavit), jako na potvoru se Emi vzbudila a začala se s hlasitým rykem vyžadovat mé pozornosti. A zkuste si skákat v rytmu, nahoru dolu v potu tváře a do toho pokřikovat na řvoucí mimi v kočárku, že už to skoro bude, že zbývá jen dvacet minut. Přiznám se, že se mi nepovedlo tu půlhodinovou lekci odcvičit celou ani jedn
Další informace

Indiánská metoda v praxi

Obrázek
O indiánské metodě, neboli odplenkování podle indiánů jsem poprvé četla, když bylo Tomáškovi zhruba rok a přišlo mi to jako bezva nápad. Super, nic na tom není. Prostě ve dvou letech sundám plenku, vysvětlím, že se čůrá na nočník, nebo záchod a za pár dní jsou plenky úspěšně minulostí. Vzhledem k tomu, že je Tomášek narozen v lednu, rozhodla jsem se počkat na jaro. A tak od března, zhruba s čtrnácti denními intervaly zahajuji své pokusy zbavit Tomáška plenky. Překvapivě vždy v pondělí. Nejprve umyji nočník od prachu, slavnostně ho postavím doprostřed obýváku a vážným tónem k němu promlouvám. Ne k nočníku, ale k Tomáškovi, i když o pár minut později mám pocit, že kdybych promlouvala k nočníku, mělo by to stejný efekt. Poté, co v deset dopoledne svlékám třetí tepláky i s ponožkami a obsah slipů vyklepávám do záchoda, mé nadšení začíná upadat. Důležité je zůstat v klidu, hlavně aby se Tomášek nějak nezablokoval. A tak si Tomášek dál vesele čůrá všude možně a já jen trnu, aby to trefil ra
Další informace